Vítej...

Zdravím a vítám Tě na svém blogu. Teprve se rozjíždí, takže zatím tu toho moc není, ale každý den se to tu rozrůstá. Postupně zde budou přibývat informace o studiu biochemie a PřF MU, jednotlivé předměty, kterými jsem si prošla v podstatě od gymplu až po státnice. Najdeš tu informace z chemie, matematiky, českého jazyka, angličtiny, fyziky atd. Cílem tohoto blogu je všechny tyto informace sjednotit. Pár stránek o biochemii existuje, jsou ale zaměřeny na ryze "biochemická témata" a ani jedna nespojuje všechno, co by měl správný biochemik umět a znát. Doufám, že se Ti tu bude líbit. V případě jakéhokoliv dotazu se neboj na mě obrátit nebo okomentovat danou problematiku. Jelikož s blogováním začínám, budu ráda za každou konstruktivní kritiku. Chemii zdar a biochemii obzvlášť!

Jak jsem se stala biochemičkou

Biochemie. Jeden z těch opravdu těžkých oborů. Podle některých je těžší jen „medina“ a práva. A myslím, že pravda není od tohoto tvrzení daleko.

V roce 2015 jsem byla součástí maturitního ročníku, takže mě čekalo jedno ze zásadních rozhodnutí. Co po gymplu? Pracovat nebo jít na vejšku? Chtěla jsem pokračovat dál ve studiu. Ne že by se mi do práce nechtělo, ale škola mě prostě bavila. Takže na vejšku. Jenže na jakou? Věděla jsem, že nechci jít na žádný humanitní obor. Teď se na mě asi spousta lidí bude zlobit, ale zrovna tomuto odvětví moc nefandím a spousta věcí mi přijde zbytečných. Technický typ taky nejsem, člověk mě moc nebaví, takže zbývá přírodověda, kde je nepřeberné množství možností.

To, že budu studovat biochemii, jsem rozhodla až v prosinci před Vánoci, když jsem řešila biologickou olympiádu. Došlo mi totiž, že na molekulární úrovni se tak trochu smývají rozdíly mezi biologií a chemií, takže jsem se přihlásila na biochemii. Bylo to v podstatě na poslední chvíli, přihlašovat jsme se mohli do konce ledna.

Jelikož jsem několikrát absolvovala biologickou olympiádu na úrovni krajského kola a známky na průměr stačily, mohla jsem počítat s tím, že mě přijímačky na Masaryčku ve formě TSP minou, což se po několika týdnech potvrdilo. Byla to opravdu úleva, mohla jsem tak všechen svůj čas věnovat přípravě na maturitu na rozdíl od mých spolužáků. Opravdu dobrý pocit zadostiučinění, už se mi nikdo za mé olympiády nesmál, spíš tiše záviděli, že mám o starost méně.

Maturita proběhla v pohodě, i když to tak zprvu nevypadalo. V češtině jsem si vytáhla Velkého Gatsbyho, kterého jsem nečetla, v biologii na mě čekala otázka zaměřující se na tělní tekutiny živočichů (jedna ze dvou otázek, které jsem opravdu nechtěla a myslela jsem si, že jsem ji úplně zvorala), naopak v chemii se na mě usmálo štěstí ve formě lehoučké otázky týkající se stavby elektronového obalu. Angličtině jsem se vyhnula, raději jsem si zvolila matematiku. Celkově jsem maturitu zvládla za pět.

V červenci proběhl zápis na biochemii, kde jsem se seznámila s některými spolužáky, v září na Prvákovinách s dalšími. Kdo neví, Prvákoviny jsou akce pořádaná Masaryčkou pro studenty jdoucí do prvních ročníků. Dozvíte se zde spoustu důležitých informací a fíglů a seznámíte se i s lidmi z jiných oborů.

První semestr mohl začít. Jelikož chemie na gymplu vypadala všelijak, jen ne tak, jak by měla, musela jsem spoustu věcí dohnat, doučit se. Největší problém byl s předmětem Anorganická chemie I. A ne jen u mě, ale u spousty spolužáků. Tento předmět slouží jako síto, takže je schválně koncipován tak, aby ho hodně lidí neudělalo. Mně také dával poměrně dost zabrat, takže jsem byla ráda za zelené políčko po třetím pokusu. V druhém semestru zlobila Organická chemie I, kterou jsem zdárně nakonec zvládla ve čtvrtém semestru, ale o tom později.

Třetí semestr proběhl bez větších potíží, snad jako jediný. Ostatní semestry opravdu stály za to. Chvílemi mi přišlo, že ten nahoře má opravdu velký smysl pro humor, že to není možný, co všechno jsem si musela vyzkoušet.

Čtvrtý semestr se odehrával ve znamení zvládnutí organické chemie. Předmět jako takový není až tak těžký, ale musí být dobře podán a vysvětlen. Snažila jsem reakce, principy, mechanismy a vzorečky naučit a pochopit sama, protože od pana profesora jsem to prostě nepobrala. Myslela jsem si, že to umím, takže jsem šla na zkoušku. Ouha, „pouhých“ 54,5 bodu. Bylo potřeba bodů 60. 54,5. Už zase. Všechny předchozí testy jsem napsala na 53,5 nebo taky na 54,5, což bylo to prostě málo. Ale nevzdala jsem se. Zbýval ještě jeden pokus. Pan profesor slíbil, že vypíše dva termíny i v září, takže jsem měla celé léto čas se to všechno pořádně naučit. Prošla jsem si všechny prezentace, přečetla celého McMurryho a byla si jistá, že tentokrát to vyjde. Jenže nevyšlo. I na poslední pokus jsem dosáhla „jen“ na 54,5 bodu. Cítila jsem se hrozně. Byla jsem rozhodnuta, že se půjdu rozloučit se spolužáky a najdu si nějakou práci. Nestalo se tak. Spolužák mě tak dlouho přemlouval, abych se šla na test aspoň podívat, že jsem tak nakonec skutečně učinila. Původně jsem tam nechtěla jít, přišlo mi to zbytečné. Nebylo. Pan profesor mi nabídl děkanský termín. Prý když mi chybělo tak málo, je ochoten mi jeden povolit. Svitla nová naděje, ve kterou jsem se ani neodvažovala doufat.

Děkan mi mou žádost schválil a pan profesor stanovil termín. Zbývalo vymyslet, jak dohnat resty. V tom mi opět pomohl spolužák, který mi nabídl doučování. A stálo to za to. Stačily dva dny doučování, abych napsala zkoušku na C. Neuvěřitelné. Nechápala jsem. A vše to bylo jen o tom to dobře vysvětlit.

Pár dnů před zmíněnou zkouškou se však vyskytl problém. Neuvědomila jsem si, že mi končí šalinkarta (Brňáci ví) a chytl mě revizor. Moje první pokuta. Hlavní průšvih ovšem byl, že jsem nemohla dostat novou průkazku na další semestr, protože právě kvůli organice jsem neměla ukončený ten předchozí. Jelikož jsem stále byla student, poradil mi revizor, že si mám zajít na studijní, abych prokázala, že jsem v době pokuty opravdu student byla a zaplatila tak jen 50 Kč, tedy stejnou částku, jaká se platí, když má někdo platnou průkazku a zapomene ji doma. Paní na studijním mi potvrzení vydala, ovšem jen do data dne, kdy jsem tam zašla. Vypadalo to na záležitost bez problému. Jaký omyl! Paní na DPMB nedokázaly pochopit, že je nežádám o novou průkazku, jen jsem chtěla zaplatit pokutu. Prý to takhle nejde, mám mít normální potvrzení a kdesi cosi. Po asi půl hodině jsem paní vysvětlila, že kvůli nesplněné zkoušce jiné nedostanu. Přesto to byl stále problém. Nakonec po další půl hodině a milionech telefonátů a dohadování jsem zaplatila pokutu 50 Kč a šla pryč. Proč mít jen stres ze zkoušky, když se můžu nervovat ještě jinak. Každopádně obojí se nakonec podařilo. Jak pokuta, tak zkouška. A to je to nejdůležitější. Hlavně se nevzdat.

Po úspěšném dokončení Organické chemie I jsem si konečně mohla zapsat Organickou chemii II. Jelikož už bylo po období umožňující změny v zápisu předmětů, musela jsem si podat další žádost, které bylo naštěstí posléze vyhověno. Ale to ještě nebyl konec. V organice II se psaly 3 testy. Shodou okolností se první psal v den mé zkoušky z Organiky I a nemohl být později dopsán, takže už jsem předem počítala s opravným termínem na konci semestru. Naštěstí to nebylo zas tak těžké a Organiku II jsem bez větších obtíží zvládla.

Jediný předmět, který mi dělal trošku problémy, byla Klinická biochemie, kterou jsem nakonec také zvládla a vykročila tak do posledního semestru, kde byly čtyři hlavní úkoly: udělat zkoušky, napsat bakalářskou práci, obhájit ji a úspěšně složit státnice. Nakonec se vše povedlo a můžu hrdě říct, že jsem se po všech útrapách stala bakalářkou.

Jaké je poselství příběhu? Hlavně to nevzdat, poprat se s tím do poslední kapky potu a věřit, že to půjde!